Všichni mluví o nastavování hranic dětem, ale co to znamená a jak to udělat? A k čemu jsou vlastně dobré? Nabízím krátké vysvětlení doplněné o konkrétní příklady.
Proč jsou hranice vůbec potřeba
Jasně a správně nastavené hranice vytváří pro dítě bezpečný prostor, učí ho ohleduplnosti, zodpovědnosti a přispívají k celkové pohodě domova. Vlastně jde o pravidla, která všichni zúčastnění znají, rozumí jim a dodržují je. Rodičům pak usnadňují výchovu, protože se o stejných tématech nemusí opakovaně dlouze mluvit, což je frustrující a ne vždy má rodič dost energie, aby taková debata probíhala v klidu a konstruktivně.
Správné hranice jsou pevné, s láskou vytvořené a dynamické. Pravidla se v průběhu času vyvíjí a přizpůsobují se tomu, jak dítě roste.
Je přirozené a v pořádku, že děti nastavené limity sem tam pokouší. Zkoumat a testovat „kam až můžu“ je součást dětského vývoje.
Klíčové je zajistit konzistenci dodržování již nastavených pravidel. Bez důslednosti nemohou být sebelepší pravidla funkční.
Hranice podle věku: Praktické příklady a jejich řešení
Batolata a školkové děti
Cíl: Ukázat dítěti, že existují hranice a že jsou pevné.
Pravidlo: Při chůzi ze schodů se přidržujeme zábradlí.
Vysvětlení: Je třeba se držet, protože je to tak pro tebe bezpečnější.
Dítě zapomene: „Vzpomínáš, jak se má chodit ze schodů? Jak to udělat, aby to bylo bezpečné?“
Ocením, když si vzpomene; připomenu, pokud neví.
Dítě pravidlo dodržuje: Vidím, že se držíš zábrádlí! Mám radost, tak je to pro tebe bezpečné!
Snažím se všímat si co nejčastěji, že dítě pravidlo dodržuje, abych ho mohla ocenit.
Školní děti
Cíl: Učit dítě zodpovědnosti. Tu pociťuje hlavně přes následky svých činů.
Pravidlo: Každé pondělí vyneseš odpadky.
Vysvětlení: Všichni se společně podílíme na chodu domácnosti, aby se nám tu žilo hezky.
Dítě zapomene: „Vidím, že už se chystáš spát, ale dnes je pondělí a je na tobě řada s vynesením odpadků, tak to prosím udělej.“ (i když už je tma a dítě se musí obléct)
V tomto případě pociťuje dítě důsledek toho, že odpadky nevyneslo přes den. Příště si možná, díky tomuto prožitku, vzpomene vynést odpadky již během dne.
Dítě povinnost plní: „Vidím, že nezapomínáš, že v pondělí vynášíš odpadky ty. Mám radost, že se na tebe můžu spolehnout.“
Puberťáci
Cíl: Poskytovat dítěti dostatek prostoru a zároveň ho vést k zodpovědnosti, samostatnosti a ohleduplnosti k okolí.
Společné nastavování pravidel:
„Respektuji, že tvůj pokoj je tvůj prostor, vnímám tvůj nárok na soukromí. Pojďme se ale domluvit, že špinavé nádobí budeš odnášet do kuchyně a v pokoji nebude nic plesnivět. Do ostatního nepořádku ti nebudu zasahovat. Je to pro tebe srozumitelné a splnitelné? Můžeme se takhle domluvit?“
Snažte se dítě „přistihnout“ při dodržování pravidel v pubertě, více než kdy jindy. Je to období, kdy se toho adolescentům hodně nedaří a často si sami bez důvodu připadají, že nestojí za nic. Zaměřte proto svou pozornost k jakékoli drobnosti, kterou zvládnou a oceňte ji. Že odfrknou a zatváří se, že jim je to jedno? Ano, to udělají, ale vaše ocenění i tak slyšet potřebují.
Puberta je velmi náročné období a rodičům nezbývá nic jiného, než vsadit na trpělivost, důslednost a laskavost. Neberte si puberťácký vzdor osobně. Je skvělé, že se vaše dítě vzpouzí – znamená to, že je zdravé! Prochází tou správnou vývojovou fází a vše je, jak má být. A pamatujte, i puberta jednou skončí. Tak hlavu vzhůru!
